Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata)
Kuňka žlutobřichá je drobná žabka, která vyhledává malé vodní nádrže jako jsou kaluže na lesních a polních cestách, malé tůně, odvodňovací příkopy, vyjeté koleje po těžké technice, pískovny apod. Žije i v kalných a ne příliš čistých vodách.
Na rozdíl od jiných obojživelníků nevyužívá rybníky, ale vyžaduje právě drobné vodní plochy ve spojení s narušovanou a obnaženou půdou. Kuňky jsou proto výrazně ohroženy změnami v dnešní krajině. Řada vhodných ploch zarůstá rostlinami, blátivé lesní cesty jsou asfaltovány, podmáčené lesy odvodňovány, drobné vodoteče sváděny do trubek apod.
Kuňka žlutobřichá žije většinu času ve vodě, zimuje však na souši v zemních norách hlodavců, v puklinách skal, pod návějemi listí a v podobných úkrytech. Ze zimního spánku se probouzí jako jedna z posledních našich žab. Často až v květnu, kdy má například ropucha obecná již plně vzrostlé pulce. Páření je silně závislé na dešťových srážkách, ale zpravidla probíhá v červnu až srpnu. V době páření se samci ozývají tichým kuňkáním. Pulci se mění v žabky asi po dvou měsících a dále se zdržují ve vodě. Na sklonku léta žáby vodu opouštějí a táhnou k zimním úkrytům.
Kuňka žlutobřichá je velká asi 5 cm. Svrchu má hnědavou barvu, zespodu výrazně žlutou s velkými tmavými skvrnami. Povrch těla je drsný, protože má kůži pokrytou ostře zakončenými bradavkami. Oční zornice mají většinou tvar srdce nebo trojúhelníku. Živí se larvami komárů, brouky, mravenci a jinými drobnými bezobratlými živočichy.
Kuňka leží často přes den ve vodě nebo odpočívá na mělčině u břehu. Při vyrušení se ukryje v bahně, kde jí poslouží nenápadné svrchní zbarvení. Na souši v případě nebezpečí zaujme výstražný postoj (tzv. „kuňčí reflex“), kdy prohne hřbet, zvedne přední a zadní nohy a odhalí odstrašující spodní zbarvení. V této pozici setrvá několik sekund a pak se snaží rychle uniknout. Pokud predátor neustoupí, začne na kůži vytvářet bělavý, intenzivně páchnoucí sekret, který může u lidí vyvolat pálení očí či svědění pokožky.
Kuňka žlutobřichá je evropským druhem, u nás je v současnosti rozšířena jen ve třech vzájemně oddělených oblastech: Jeseníky a karpatská pohoří, střední a západní Čechy přibližně od Berouna po Klatovy a okolí Českého Krumlova a Českých Velenic.
V ČR je chráněna zákonem jako silně ohrožený druh. Kuňka žlutobřichá je zařazena také do programu NATURA 2000. To znamená, že v zemích Evropské unie jsou chráněny nejen kuňky jako takové, ale především jejich biotop. Místa hojnějšího výskytu jsou chráněná jako evropsky významné lokality – např. EVL Rokycany – vojenské cvičiště, EVL Blovice.
Listonoh letní (Triops cancriformis)
Listonoh letní je vzácný druh korýše, který trochu připomíná pravěké trilobity. Může dorůst délky až 10 cm, ale obvykle bývá asi poloviční. Tělo je zakončeno dvěma dlouhými štěty a kryto štítem. Zbarvení je hnědé až olivově zelené. Vědecké jméno upozorňuje na přítomnost tří očí – uprostřed mezi párem velkých očí je malé oční políčko.
Listonoh žije převážně ve vysychajících tůních na lesních či polních cestách nebo v lužních lesích. Je možné ho spatřit od května do srpna. Zimu, stejně jako vyschnutí tůní, přežívá ve formě vajíček, která jsou neobyčejně odolná velkým mrazům i vysokým teplotám. Na vyschlém dně zůstávají životaschopná několik let. Líhnutí larev předchází vyschnutí bahna s vajíčky, následné zalití vodou a ohřátí vody na asi 10–15° C. Celý vývoj v dospělce probíhá velice rychle – do dvou týdnů. Poté žije také jen několik týdnů a během sezony se v tůních mohou vyměnit dvě až tři generace.
U nás obývá listonoh letní nejčastěji vojenská cvičiště, kde dochází k opakovanému vzniku malých vodních ploch – jámy po dopadech munice, vyjeté koleje od těžké techniky. Vojenská technika může i šířit vajíčka listonohů na zabahněných kolech. Tankodromy jsou proto ideálním životním prostředím. Např. ve Vojenském újezdu Hradiště v Doupovských horách žije listonoh nejvíce v bahnitých loužích na tankových cestách.
Listonoh je ohrožen ubýváním vhodných stanovišť a také používáním chemických prostředků v zemědělství. V posledních letech dochází k útlumu činnosti armády. Tankové cesty zarůstají, tůně se postupně zazemňují. Ubývá nejen listonohů, ale také některých dalších druhů obojživelníků a rostlin.
V ČR je listonoh letní chráněn zákonem jako kriticky ohrožený druh. Vyskytuje se především na jižní Moravě, na Mladoboleslavsku, Českolipsku, Mělnicku, v okolí Hradce Králové a Jihlavy a v Doupovských horách. Téměř ve všech jmenovaných oblastech je vázán na činnost vojsk.