Bobr evropský (Castor fiber) je po jihoamerické kapybaře druhým největším hlodavcem na světě. Jeho hmotnost dosahuje až 30 kg a může měřit až jeden metr. Bobři mají velkou hlavu, plochý široký ocas, který je z větší části lysý a šupinatý, všechny končetiny mají po pěti prstech se silnými drápy. Druhý zadní prst má zdvojený dráp, bobři si jím pročesávají srst. Bobr je dokonale přizpůsoben životu ve vodě, jeho tělo porůstá hustá srst, prsty na zadních končetinách spojují plovací blány. Dokáže ve vodě uzavřít nozdry a oči překrýt průhledným víčkem – mžurkou.
Bobři žijí na březích stojatých nebo pomalu tekoucích vod. Bobr je býložravý a jeho potravu tvoří převážně lýko a větvičky stromů a některé druhy bylin. V létě se živí rákosem, oddenky leknínů a jiných vodních rostlin, chodí se také pást na pole s řepou, bramborami nebo kukuřicí. Na zimu, kdy za silných mrazů nevylézá na povrch, si ukládá potravu do vodních „spižíren“, ke kterým má přístup z podzemní nory nebo z takzvaného „hradu“. Bobří hrad tvoří navršené kmeny stromů a propletené větve, hrad mívá alespoň jeden vchod pod vodní hladinou. Bobři také často staví hráze, pomocí kterých zaplavují okolí hradu, aby byl lépe chráněn Vzniklé jezero je nejen úkrytem, ale zároveň usnadňuje přepravu dalších větví. Bobr nejčastěji pro své stavby a obživu kácí vrby, olše a topoly.
Bobr je aktivní převážně v noci, kdy vyráží za potravou a pro stavební materiál na hráze a hrad. Bobři se dorozumívají posuňky, postoji těla nebo hlasem, varovným signálem je plácnutí ocasu o vodní hladinu. Když jej ostatní uslyší, v mžiku mizí pod hladinou. Žijí v rodinách (pár s jedno- až dvouletými mláďaty) a ovládají určité území.
Na přelomu 18. a 19. století byl bobr evropský v českých zemích vyhuben. Od 80. let 20. století se bobr opět šíří do České republiky a to zejména z Bavorska a Rakouska. Bobr evropský je zvláštně chráněný druh. A je chráněn jak českou, tak evropskou i mezinárodní legislativou.