Ráno 4. června jsme se sešli se všemi účastníky výzkumné výpravy na okraji Všerub. Bylo to jen na dohled od místa, ze kterého jsme měli hlášen výskyt bobra evropského starý jen několik týdnů. Kartografové, navigátoři, fotografové i zapisovatelé z každého z deseti badatelských týmů si nejprve vyzkoušeli, jaké úkoly je čekají. Pak již převzali vedení navigátoři a s pomocí GPS dovedli své týmy na místo pátrání.
Během následující hodiny se průzkumníkům podařilo objevit mnoho různě starých a velkých ohlodaných stromů a větví, bobří skluzavku, tři hráze a dokonce i bobří noru. Ověřili jsme si, jak zruční krajinní inženýři bobři jsou a jak jejich stavby leckdy působí v krajině úplně přirozeně. Největší hráz s rozlivem vody v podmáčené louce byla totiž objevena až jako poslední, všichni jsme ji nejdřív považovali za obyčejnou velikou kaluž. Jednotlivé týmy všechny své nálezy pečlivě zdokumentovaly pro další využití.
Po načerpání nových sil formou pikniku jsme se stačili ještě domluvit, která naše zjištění jsou nejzajímavější, a chceme je pozítří ukázat kolegům z Německa, a co dalšího si pro ně společnými silami připravíme. S rozdělenými úkoly, plni dojmů a zdravě unavení jsme se pak rozloučili, právě včas, aby nás sluníčko úplně neupeklo.